Dvojitý kříž

Dvojitý kříž vyčnívá na kopci,
každý obloukem se mu vyhýbá,
nemajetní i velcí sobci,
každý, kdo pod jídlem se prohýbá,
na kopci ční velký kříž,
každému něco jiného šeptá,
„Popojdi maličko, jen trochu blíž“,
pro lid jak kyselina, co odvahu leptá.

Nad dvojitém kříži mraky se zatahují,
oči prostých lidí se zvedají,
temné mraky nad kopcem všechny varují,
že náhrobky kolem kříže klid nikdy nedají.

Náhrobky velký kopec zdobí,
není to však hřbitov, mrtví v něm zmizeli,
v dešti a v smutku, náhrobků to období,
v srdcích lidí hrůzný strach sklízeli.

Dvojitý kříž, odedávna zde stojí,
víru lidem kazí a ničí,
každý si to s něčím jiným pojí,
kříž však jen stojí a smutkem syčí.

Rok za rokem, kopec čím dál výše roste,
lid ztrácí odvahu sklopit zrak,
nenávist k ostatním brzy vzroste,
až zjeví se nad křížem nejtemnější mrak.