život a živly

Život s námi houpá
ze strany na stranu,
láska, ta je skoupá,
já hledám záchranu.

Život je obří kolotoč
a jak tak s námi točí,
občas udělá veletoč
a nám orosí se oči.

Déšť je zase slzou z nebe,
která na zem doletí,
vždy, když vzpomene na tebe,
nezakryje dojetí.

Slunce vzkaz do vlasů ti šeptá,
nebude už hůř, snad jen líp,
jak je teď, na to se však neptá,
tobě smutno je, ale moc chceš žít.

A co ten mrak co letí ti nad hlavou?
Možná i ten přemýšlí, zda najde tu pravou...
Když však pak vypustí své mokré krápoty,
Ztratí svou naději, stejně jako ty.

A ten vánek co čechrá ti vlasy,
snad se i on jednou zastaví,
nad svým údělem povzdechne si asi -
dál lítat po světě už ho nebaví.

Sněhové vločky bílé jak ovce,
padají na nosy smutným dětem
a jen vám dospělým uvěřit se nechce,
že my svůj sen si pletem.

Pleteme víru, lásku a naději,
když vale dává nám den.
A děti čekají a touží až dospějí,
a pak už by chtěli zpátky jen.

Až dospějí a zmizí jejich iluze,
ve vzpomínkách jen se vracejí,
jak šlehaly je březové haluze,
když za svým štěstím běžely.