Vlčí stráž

Vlčí stráž

Stovky temných rudých očí,
do srdce jak ostrá dýka
vniká plný ledu strach.
Nohy tvé již ochabují,
už je blízko vlčí stráž!

Otáčíš se, ohlížíš,
vnímáš nočních očí svit.
Sníh se sype, víří v sloupcích bělavých,
padá na zem, zas se zvedá v spěchu bílých kožešin.

Hněvem bouře vyje smečka,
stovky šelem, věčná síla…
Ze záhrobí po životě lační každé vlčí hrdlo,
ty jsi nejblíž – první dílo…
Smrt tvá krví zabarví
zmrzlou zem a bílý sníh.

První stín se s tebou sloučí,
objímáš se s temnotou,
démonická smečka zkouší,
zda jsi mrtev s jistotou.

V krvi tvé si hrdla svlaží,
do plna se nažerou,
jejich svět ty objevil jsi,
kde je věčný mráz a hlad –
tam jsi zhynul, tam se zrodíš
v tělo dravčí, v duši vlka…

Nezeptáš se proč to bylo –
víš, že jednalo se o čin nutný,
Buď ty nebo oni všichni…
však už taky zlostně vrčíš, brzy bude nový lov!...