Osud pravdu dí

Srdceryvný křik, provázen tichým smíchem
Dech se mi zadrhl, cítím tu tíseň, ta zrůda má žízeň
Pot stéká po zádech, tep v těle buší, a tak netvor tuší
že nepotřebuje ani uši aby mi nožem vzal moji duši 
 

Proto se smál, i když jen tiše, 
"Osudu neutečeš"  všude se píše.
 

Je-li to osud, proč snažit se uniknout?
Mám to zkusit a něco podniknout? 
Nebo jen čekat, co osud přichystal,
nůž projde srdcem, už se nachystal.
Bude to vteřina, než přestane bít
ani nemrknu, jen přestanu žít.
 

Je to tak snadné, jen zavři oči.
Život je drahý, nemáš ten pocit?
Dávat ho lacino, život byl dar
Tak si ho važ a bojuj dál