Po setmění

Stmívá se
řídká tma
vyrývá jemné vrásky
do trpělivé kůry
a hvězdy
těžce se plahočí
jako kuřátka
vylíhlá z lásky ...

Zdáš se mi
listuji v tobě
jako vítr
co si není jist
zda nečte po zpátku
právě rodící se list ...

Zdáš se mi
jsem však přiliš opilý
na jakékoliv snění.

Cítím tolik vůně
možná jsme jen dva noční motýli
a naše objetí se vytratí.

S rozbřeskem
zahynem na světlo
jako dva odsouzenci
které za svlékání růží
k smrti odsoudili ...