Rozbitá okna

Co jsem se narozbíjel oken
a pak slzami zasklíval ...
To bylo dětství,
kdy do kruhu ohnivého
šel jsem jedním skokem
a spáleninám
jsem se vysmíval...

A lásek bylo
těch tajných
po nocích,
když to ve hvězdách zajiskřilo
a pak namísto slov
tiše mlčel sníh ...

Ale co je láska
dodnes z ní
je ve mně jenom snění
jako o krásné noci,
kdy víly po setmění
koupou se nahé
až je očím do zemdlení ...

Ach skonat tak
pro dušičku
jako vrba,
když pro písničku
vytlouká
ze svých vlasů píšťaličku ...