SVĚDOMÍ

Noc požírá rohy domů
lampy jako majáky
stráží chodníky
jen osiřelé stíny
krčí se v záhybech chraplavé ulice
pohřebiště kondomů
připomíná padlé vojáky
a noviny rozházené dělníky
jsou jako něha milenčiny vagíny

když vracíš se domů
za ženou
unavený tajemstvím
a na schodech
přepadne mě svědomí......výčitky
kolik bylo těch rumů
že s jinou zkamením
na všech převodech

…...........to palčivé svědomí.....výčitky

možná květiny
ne
to by bylo divný
nikdy je nenosím
když se nad ránem
domů potácím.