vnitřní čistota

VNITŘNÍ ČISTOTA

Řeka tiše se vším smířlivě teče,
jako čas se donekonečna vleče,
člověk se k její čistotě blíží,
to jedině, když cítí,
jak ho v kapsách černý kamínky, co je nasbíral plutím z pohodlí po proudu, tíží,
než by si jich, svých překážek všímal,
raděj plutím s proudem se jimi nevědě své síly vzdával,
pak když hladina se mu rozčeří, rozehraje mu pořádný splav,
když najednou kolem něj na lodích proplave kamarádů jeho dav,
takových kamarádů co spěchají,
akorát první být potřebují,
jako on dřív,
najednou zjistí, že nemají čas,
aby mu pomáhaly, o nějaký kameny v kapsách o kterých ani nevěděj aby se staraly,
radši o své kapsy se starají,
ať si je co nejvíc zlatem z výhry naducají,
takový zlato, každýho, když si tak plul po proudu někdy zmátlo,
ujen takový nejvíc na dně budou,
co nepochopí sílu v tom jít proti proudu,
směrem, co není správný jen proto, že jím nejrychleji půjdu,
nikdy k pravému vítězství nedojdou,
pokud vidět nebudou,
tu krásnou života schodu,
kamenů,
co stojí ti v cestě, když si plaveš ze svahů,
a vody čiré, co si jí nevšímavě jak časem pluješ,
kamenů,
co přivedou tě k tomu,
že plaveš na špatnou stranu,
které i kdyby tě celého potopily,
zase by ti vždycky růžové brýle sesadily,
pak poděkuj jednou za všechny kameny,
co stáhly tě ke dnu,
nebyly tam aby tě zmátly,
to jen aby ses víc s tím co tě tíží střetnul,
ty už si zmatený byl,
ty už jsi zmatený byl,
proto jsi toho v sobě tolik objevil,
pak poděkuješ jednou za všechny kameny,
měly ti jen ukázat jak jsi byl zmatený,
jednou by jsi do moře všeho doplul,
měl by jsi všechno, ale úplně všechno,
jen né prázdné kapsy, abys svobodně si žil život svůj...