TĚLO

Tělo v trávě zahozené
žádný křik žádná bolest
jen vítr ho falešně hýčká
rty povadlé a namodralé
skleněný prázdný pohled
mrtvá víčka

najednou
ho ten vítr zvedne
a unáší
jako chmýří topolu
hadrovou panenku
dřevěnou marionetu
co visí v divadle za oponou
a čeká
až jí vysvobodí teplé ruce herce
co dají jí osobnost


tělo v trávě pohozené
není v něm radost
není v něm duše


jen němá tvář
kosti
maso
snad úsměv

….........ne

to jen ten vítr sarkasticky
vdechuje mu pod kůži................ŽIVOT...