JSOU LIDÉ

Souhlasím - naštěstí ale i ty myšlenky mají tendenci postupně slábnout s přibývajícím časovým odstupem i vzdáleností od vysavače... Ale můžou to být i roky - podle sacího výkonu ;-)) Díky za znělou reflexi :-)

17.02.2017 19:04:03 | Amonasr

Znám horší možnost. Poznat velkého člověka, který tě poníží, veřejně zesměšní a zpochybní celou tvoji existenci a ty když ho vidíš, udělá se ti fyzicky špatně, ale přesto ho miluješ, protože víš, že za tím vším je schovaná jen míra lásky/nelásky k sobě sama.

17.02.2017 21:34:58 | Piví

Jj, tady je každá rada drahá - kdo si tím někdy neprošel...

17.02.2017 10:26:48 | Amonasr

:-D LV, opět jsi nezklamal - dík za úlevné zasmání... :-)))

17.02.2017 10:24:29 | Amonasr

Tvůj úsměv vyvolal úsměv i na mé tváři, děkuji :-) Však pít třeba z hlubokých a čistých pramenů Tvé poezie je natolik blahodárné, že bych je doporučil každému... :-)

17.02.2017 10:10:20 | Amonasr

Pokud je to jen o změnách úhlu pohledu, kdy jednou bereme a jindy dáváme a mnohdy je to asi i obojí současně právě podle toho úhlu pohledu, pak je vše v naprostém pořádku, tak to v životě běžně chodí :-) Jsou ale lidé, kteří považují za naprosto samozřejmé jen brát a o dávání ani nepřemýšlejí, natož aby také chtěli dávat. Není jich naštěstí moc, resp. je jich naštěstí hodně málo, ale z vlastní zkušenosti vím, že jsou. A z vlastní zkušenosti taky vím, jak důležité je se od nich tak či onak dříve či později odstřihnout... A není to tak dlouho, co jsem toto důrazné odstřižení někomu mladému i konkrétně radil a on to opravdu udělal (nenamlouvám si samozřejmě, že jen kvůli mé radě). A myslím, že mu to dost prospělo a nelituje toho... Pokud někdo tuto zkušenost nemá, můžu mu to jen přát a nechť mu to tak i vydrží, pokud možno napořád. Jsem člověk přející a nerad se pasu na neštěstí druhých... :-)

17.02.2017 10:03:01 | Amonasr

Moc přemýšlení někdy škodí. Možná dávám a neberu...ale když nad tím moc nedumám, je to snazší :)

17.02.2017 20:35:28 | MARKO

Jistě - ono to je spíš o ustrojení každého z nás, nad některými věcmi není ani nutné dumat. Jsme tací, jací jsme... :-)

18.02.2017 13:55:54 | Amonasr

Děkuji, to mám radost, že mi rozumíš... :-)

16.02.2017 15:15:56 | Amonasr

Díky, Ivo, to mě od Tebe těší :-) A už tedy i vím, proč píšu tak kostrbatě – sochání je krásný eufemismus… Ostatně, proč taky v postfaktické době sochat do hladka, že…? ;-))

16.02.2017 13:54:30 | Amonasr

:-))

19.02.2017 08:17:20 | Iva Husárková

:-D Díky za krásnou svačinku, o kterou ses (nejen) se mnou podělila :-))

Kéž by se na sebe „klíšťata“ dokázala takto nestranně podívat a sama si našla jiného hostitele – ideálně další klíště, aby se mohla vysávat navzájem. Jenže tohle si žádné klíště nikdy nepřipustí. Takže můžeš být plně bez obav – od Tebe se napiju i nasvačím vždy rád a rád tímtéž i oplatím … ;-)))

P.S. Inspirovala mě jedna věta při poslechu aktuální prozaické četby od Rilke na Vltavě, kdy se básník cítí osamělý uvnitř stěn, které ho vysávají. Jednak to byla nádherná metafora a jednak jsem dostal chuť ji poposunout směrem k lidem (nic objevného) – každý jsme se asi někdy s podobnými „klíšťaty“ v životě setkali. Někdy to bývají i zdatní manipulátoři, jedno takové mě vysávalo dokonce asi 25 let, než mi to naplno došlo. To prozření bylo hodně bolestivé, o to větší pak ale byla následná úleva, která tu bolest postupně nahrazovala a už ji naštěstí i plně vystřídala… ;-)

16.02.2017 13:52:52 | Amonasr

Velmi tenký led....a časté zneužití toho,kdo se na něm udrží. Ale nevím, možná člověk někdy je na obou stranách,aniž by si sám uvědomil a cíleně chtěl. Jednou přítel, jednou "klíště"...je moc príma, když člověk má někoho na to špatné, co ho v životě potkává, ale zasypávat někoho takového vždy a až po krk jen tím špatným, to je špatná cesta. Proti tomu je zase moc příjemné potkat někoho, s kým ti je tak, že by jsi zazvonil na zvonky nejbližšího paneláku a pak se smíchem utekl...Já to štěstí měla včera, ovšem zazvonění na zvonky mělo ještě předcházet rozcuchání vlasů, smíchy vyprsknuté kafe na bundě a možná vyrytí vzkazu na zeď záchodu na ouřadě, ovšem čas...ten věčně prohraný boj s časem, nechal obyvatele nejbližšího panelového domu v klidu dospat nebo dopít dopolední kávu...:-)

16.02.2017 14:29:51 | Dreamy

Ano, to zní velmi lidsky a moudře... Nic v životě samozřejmě není černobílé, ale někdy je třeba při zobecňování i abstrahovat a zjednodušovat, minimálně to přispívá k lepší orientaci v složitosti světa i mezilidských vztahů, ovšem nejlépe skrze prizma vlastní zkušenosti, jen žádná dogmata. Pokaždé je to trochu jinak. Hodně nám pak napovídají právě zkušenosti a s nimi se tříbící i intuice. Rád jsem kdysi sledoval v ČT taková malá zamyšlení Františka Koukolíka a dodnes ve mně rezonuje jeho poměrně kategorická rada se od určitého typu lidí umět definitivně odtrhnout, protože to je zkrátka jediné možné řešení pro zachování vlastního duševního zdraví. A někdy je to i nesmírně těžké a složité, zvlášť třeba v partnerských nebo příbuzenských vztazích. Báseň nemůže dávat řešení, i mně jde spíš o vlastní zamyšlení čtenáře a srovnání se svou vlastní zkušeností. A z toho mám pak opravdu radost - stejně jako nyní v Tvém případě. Díky, Dreamy :-)

16.02.2017 15:14:42 | Amonasr

Škoda, že tě ten Rilke neinspiroval hlouběji, takhle je z toho jen další tvá etuda na téma "podívejte se, jak jsou "oni" hrozní a zlí". Navíc mám poslední dobou dojem, že se dost opakuješ, stále ten stejný typ slov a obrazů. Jasně, konzum vládne i zde, jedno dílo denně musí být, i kdyby za to nestálo.

16.02.2017 14:20:02 | tall&curly

Na své pocity máš jistě právo a nemíním Ti je brát. Já mám zase z Tvých podobných komentářů neodbytný pocit, jako by ses tou „potrefenou husou“ pokaždé cítila Ty sama ("podívejte se, jak jsou "oni" hrozní a zlí"). Věř mi ale, že ani tentokrát jsem na Tebe nijak nemířil, při psaní většinou zobecňuju své životní zkušenosti a je tomu tak i v tomto konkrétním případě. A je škoda, že jsi to nedočetla do konce – v té druhé půli se přece naopak píše „podívejte se, jak „oni jsou skvělí a báječní“, mohu-li parodovat Tvé manipulativně zplošťující zkreslení. Škoda, že se neprojektuješ třeba raději do té druhé půlky básně. Zkrátka lidé jsou různí a nejvíc je těch, o kterých se zrovna tady vůbec nepíše, protože drtivá většina z lidí má ke každému z nás víceméně neutrální vztah. Na Tobě si ale cením, že se svou averzi vůči mně a mým textům nebojíš dávat najevo otevřeně, nicméně pak ale musíš počítat se stejnou otevřeností i v mých odpovědích. Nevím tu však o nikom, koho bych tu měl důvod považovat zrovna za „klíště“. Zkrátka se opět jen snažíš manipulativně nálepkovat a podsouvat mi něco, o čem vůbec nepíšu, leda Ty (například v tomto případě) to tak čteš, protože zkrátka chceš… Klidně si ale posluž, každý čtenář ať čte a posuzuje za sebe sám… ;-)

P.S. Mimochodem, ve své odpovědi Ivě (výše) jsem schválně neužil termín „postmoderní“, ale „postfaktická“ doba, abych Tě zase zbytečně nevydráždil, protože to opravdu není mým cílem. Jak vidno, marně – není Tvá přecitlivělost v tomto směru poněkud zbytečně vztahovačná…? I já jsem součástí (ať chceš nebo ne) dnešní doby a jak bych ji měl tedy nazývat, aby Tě to tak nevytáčelo…? ;-)

16.02.2017 14:58:33 | Amonasr

Já tedy moc nerozumím, kde s v tobě vzala ta jistota, že se cítím, jako potrefená husa a že se do něčeho projektuji, ale budiž, to jsou takové obranné myšlenkové procesy, dost často se zde opakující. Směšné je pak tvrdit, že já tvůj text do nějakých takových myšlenkových konceptů manipuluju.
Četla jsem báseň celou, ale upozornila jsem pouze na obsah, který se, zdá se mi, u tebe dost často opakuje. Nemám nic proti životním moudrostem, ale jejich vyjádření je u tebe poměrně jednotvárné.
Tu dobu postfaktickou asi nemá smysl rozebírat, všimla jsem si, že sis předponu post- dost oblíbil, nechápu ale, proč by se mě to mělo týkat.

16.02.2017 17:37:26 | tall&curly

Ale to jsi mě opět špatně pochopila. Já přece nikde nepíšu o své jistotě – nastínil jsem Ti jen své dojmy, zrovna jako Ty zde nastiňuješ své dojmy mně (potažmo všem, kdo je zde čtou). Nedělejme z toho tedy disputaci o tom, kdo je majitelem jaké jistoty či pravdy. Prostě jsme tu svým kolegům a přátelům předvedli opět vzájemnou „dojmologii“, která mi nejspíš opět zvýší čtenost, jako obvykle při našich výměnách i v minulosti, takže Ti mohu jen poděkovat za další reklamu. Jelikož se ale za čteností ani tipy nehoním, i když mě samozřejmě obojí těší, nemám potřebu v tom dále pokračovat, obsahově ani jinak mi tyhle poměrně plané diskuze s Tebou vcelku nic podstatného nepřináší. Ale pro zábavu ostatních klidně můžeme i pokračovat, jestli chceš – zastavím se tu ale nesjpíš až zítra, mám už dnes večer jiný program a pěkný večer přeju i Tobě :-)

16.02.2017 18:16:51 | Amonasr

Já divadlo přihlížejícím nehraju, nikdy a nikde. Jen jsem napsala, co jsem měla na srdci. Drama z toho vytvoříš většinou ty svými předlouhými komentáři. Hezký večer přeju.

16.02.2017 18:44:18 | tall&curly

Promiň, ještě se podělím o takovou spontánní blbost pro odlehčení, když jsme u těch dramat. Pokud v nějakém filmu trpí hlavní hrdinka od počátku tak silnou antipatií vůči hlavnímu hrdinovi, jako Ty vůči mně od mého příchodu na Liter (pamatuješ, začalo to u mé povídky Rasista, když jsi byla ještě Černým motýlem tmy, a pokračovalo to přes Tvou proměnu na Bylinnou směs až posud), tak se člověk může vsadit, že to nakonec skončí velikánskou láskou :-) Tak samozřejmě vím, že nejsme žádnými filmovými hrdiny, ale kdo ví…? Však taky ještě nejsme ani na konci, ne…? ;-)

17.02.2017 09:44:35 | Amonasr

Asi takhle - nejde o antipatie k tobě, jde o antipatie ke špatnému psaní. Nejsi první, a asi ani poslední autor(v mé historii zde), k jehož dílům se takhle soustavně vyjadřuju. Ale z mé strany to není nic v osobní rovině, takže tě zklamu, žádná láska z toho rozhodně nebude ;) Hezký den.

17.02.2017 11:00:36 | tall&curly

Jj, tak nějak to v těch scénářích obvykle probíhá... ;-) Děkuji, i Tobě pěkný den :-)

17.02.2017 11:07:47 | Amonasr

Díky Marty :-) A nechť Tvou únavu rozptýlí příslib naděje na brzký příchod jarního vlání… ;-)

16.02.2017 13:49:45 | Amonasr