Malé flétnistce

Tyčka z bezového dřeva,
trochu dírek … už nic víc?
Výdech, hbitá ruka levá,
s pravou, spolu, písni vstříc.

Hravý větřík z úst vypustíš.
Ten chvíli neví kudy ven.
Kam jej Tvé prstíky pustí?
Rozezní se? Hvízdne jen?

Rozezněl! A honem k uším,
on má totiž rychlost rád.
Jak jen jemně hladí duši,
a teď zmlkl … Navždy snad?

Nečekej a vypusť další,
ať se spolu proženou!
A pro nás, kteří jsme starší,
smísí s vůní dřevěnou.

Hraj! Ať zní, ať Tvůj tón roste!
Hraj pro uši, pro můj nos!
Slyšíš? Možná je to prosté,
ten Větřík je pan Virtuos!