Smlouva s ďablem

Kap.... kap.....kap odpočítavají můj čas kapky krve,
i stisk mé dlaně pomalu již ochabuje,
vzpomínky zapadly za postel jako nůž prve,
náhle můj život v očích se zosobňuje.
Jako stín smrti a děsu,
jako pramalá naděje v životním pressu,
jako strach samoten v šedivém lesu,
jako platba životem ve stálém stresu.
Krev pomalu odbijí poslední žal,
posledni minuty před stavem král,
král podsvětí smutku i pràzdné číše.
Zde máte brk, podepište výše.