Zem kde bylo už včera pozdě

Je zvláštní ticho co zažere se do kůže

les sebevrahů nemá stíny jen ty co nezapomenu

zvláštní temnota za každým stromem

a kroky do prázdna ztrácí se v rytmu ozvěn

prstoklady sečných hran v tobě hnijí

ti co žijí už stejně dávno umřeli ...

 

za řekou jsou nové možnosti

záleží kam doplaveš

jak budeš nad věcí

čím víc se tomu vzdaluješ

tím víc se přibližuješ ozvěně

tam v lese za každým stromem tvůj nový stín

nejde být pořád první

i poslední ukáže se v cílovè rovince

Jsou lidi co nahlas mluví o úspěchu

ale jen kecají aby je ostatní slyšeli

aby je nasrali tím jak se jim daří

a pak počítaj drobný na kafe z automatu

baketu co ji vykuchali

a lidi pořád něco předstírají

lepší zametat cizí prahy než u sebe

minuty se mění v malè miny a hodiny v pole

každý krok  hrobem ale i cesta ven