prastarý příběh

v příběhu dávném prastarém
býval jsem slzou - jantarem
co v sobě všechno slunce skrývá...

dnes už jsem jenom chleba skýva
co okorá
pak sežerou ho myši
(odpusťte - nejsem La Fontaine)
a proto píši
o smůle
a moje bajky nejsou k poučení...

zakletý do jantaru
tichounce a strnule
naposled čekám na slunce

tak jako láska čeká na znamení...