Ta která není ta co byla

 

Jak soumrak nad kraj lehce padl

tichou tou mlhou vrahů z hrobu se hrabu

 

Jak lehce se žije když nemusím dýchat

není to zvláštní jen je to jinak

mám noc ráda pro její stigmata

pro tmu že nejsem vidět

není vidět jak uvnitř jsem zohavená

 

 

každá cesta má les plný stromů

a kořeny chytají mé kotníky u země

vesmír mě znovu předhodil rozkladu

nastupuji tam kde jsem vystoupila

 

budu jiná?

budu ona nebo on?

 

lidi mě už nevidí a přesto se jich dotýkám

sedím blízko nich a oni cítí jen chlad

zem nikoho a v duši vím že jem tady znovu

jen oni neznají mou identitu

 

 

na horský dráze pořád bliju

lžu lidem hrozný věci

jsem bez emocí plná hlenu

a kašlu na hezký slova

ty stupidní dívčí zdrobnělinky

viděla jsem zblízka tu co nosí kosu

to změní postoj v kruhu z kterýho nevyjdu

 

 

Miluji vlky pro to že jsou vlky

ten jejich pohled jejich oči

všimli jste si vůbec že jsou nejkrásnější?

 

Mám modrý ale já chtěla vždy zelený

nesnáším modrou když chci tu vlčí

zahlcená svobodou v kleci kde umřu

snažili se mi namluvit že ten prostor stačí

pořád slýchám ten hlas

a když zavřu ty oči..

 

 

přijdou si pro orgány muži v černým

a nad barákem ufo

je mi líto že jsem člověk

protože to mě nutí se pořád stydět...

 

 

Xo