Anotace: ___
Pořád chtěla být
ta opravdová máma
to ještě chodila po zemi
děti v ranci na zádech až
do oblak pouštěla
všechny ty draky
a učila je umět prohrávat
když padali
nocí houpala měcíc s madlem kolébky
a pořád zpívala
ta bílá nemocniční postel
byla hluboká jako smrt
a nešlo z ní vstát
Velmi smutná báseň , velmi opravdová báseň
07.06.2018 20:26:23 | klaun
...úplně obyčejná ženská, ale pravá...;-)
28.02.2017 20:46:59 | bogen
já nevím, mám jednu levou ruku, levou nohu a srdce mi tluče na levé straně, jinak je všechno naopak... :)
01.03.2017 11:41:24 | Philogyny1
Nevím jestli to mělo ten smysl, ale tvá báseň mě přivedla na následující nápad:
Připadá mi, že se to nejlepší co se nám děje prostě zesere abychom si toho byli schopní vážit. Jako kdyby se to zakonzervovalo na později. Z tohoto pohledu pak vnímám to krásné co mě potkalo jako něco co mám věčně.
28.02.2017 18:31:29 | Slav Milo
Zůstávám v tichu, abych příliš nerušila...
Neskutečně silná báseň...
28.02.2017 14:44:34 | maková dívka
..ledacos se dá zamést do ticha a něco se v něm přesto neschová..bolest a strach
28.02.2017 14:04:22 | Nikita44