kamenný město

*

tiše našlapuj ve vrstvě prachu

pomiluj ženu ve stínu stromů

pro pouhý polibek pláče stará noc

ta bez hvězd co někdo ukrad pro svou potěchu

 

život je těžkej kalibr

nabitá zbraň ve střehu

jsem tak unavená jedu na jedu

teče mi z uší 

teče i ta špína co se drží jak veš

otevřít  oči než vám je zatlačí

někde čeká můj vlastní hrob

zvláštní místo kde lze spočinout

vydět východ a pak utichnout v sobě

a můj pes ví kde mě najde

Pavoučí sítě silnic když mizím ve tmě

rychlá jízda je klíč k hlíně na hrudi

otazník 

otázky

a pak ztratím cit

ponor do hloubky

všichni ti pavouci

co v noci spolykáme

teď lezou ze mě

hrozný věci se stávají

bojím se ohlédnout za sebe

nemám už žádné stopy

ani vůni

nemám tělo

nemám nic a přece je to jiný

tak jiný že se už nechci bát smrti

*