Bez plameňáka

Setnou se hlavy
Tu a tam.
Jak nicotné si připadám
V přemíře její
Neřesti
Když úsměvem mě obelstí
A pijí čaj
A každý den
S ní
o něco je okraden
A srdce ví
A srdce zná
Jen netuší
Zda rozum má
Ta nečekaná potvora
Ta nečekaná potvora.
A její city jako ďas
Vzrušují a zabíjí
Nás
A srce ví
A srdce zná
Jen netuší…
Je šílená
K komnatách zbytky konfety
A strach z citové prázdnoty
A proto přebarvené růže
Leč plameňák ji nepomůže.
A srdce ví
A rozum zná
A jedno z toho ona má…