S dírou v hlavě

Luk s šípy kdysi někdo dal a ani se tu nenadál
Přemýšlet tiše o štěstí, které se zítra obelstí
Byl oklamán předsudkům svým
Já přeci střílet neumím…
A padla oběť za oběti
V nihilistickém pojetí
Jen ze všeho ukrojím krajíc
Přec ke štěstí překáží šprajc…
Je jako šíp co rmoutí zrak
Překáží chtít a naopak
Dohnal mě dnes až sem, až k vám
A v tichosti se omlouvám…
Pravděpodobně opět krajíc
Ten blby šprajc…
Pitomý šprajc…