K večeru
když naslouchám tichu
a smutek vládne veršům
co kdysi Tobě
psala jsem
pocity uvnitř mě
plynou jak chvíle
dávno prožitých dnů
a přesto co bylo
a co všechno tenkrát
stalo se
zůstanem navždy spojeni
konečky prstů
v otiscích
našich společných snů
Všechno je tak tajemné
snění
co možná bylo a už není
touha co zůstala
nic z toho v cos doufala.
ST.
02.04.2017 22:00:35 | Paulín
píšeš krásně jemně... mám otisky takové ráda... vzpomínky... jsou tu, abychom jednou je svírali v dlani...
17.03.2017 23:22:15 | zelená víla
Každý z nás nosí v srdci takový malý hřbitov těch, které kdysi miloval. Romain Rolland.
15.03.2017 06:56:13 | VEDz RVAHEs
Něžná slova, co zazněla mi, jako cinknutí do ticha. Krása. Taky ráda naslouchám tichu a (snům)...
ST...
13.03.2017 10:09:54 | maková dívka
...miluji ticho... jsi milována... spojení je krásné, přináší sílu žít... ST.
13.03.2017 04:06:20 | Iva Husárková