PODZIM

Stromy shazují červenožluté peří
do vlhkých zablácených zrcadel
a vody unavené pláčem
vylévají své břehy
jako máma vaničku
když do koupe své voňavé dítko
a to ….......mámě věří
hledíc dychtivě do kukadel
když po vláscích kartáčem
něžně hladí až v srdci tají sněhy
a do tváří růžičku
malé smítko

co v něm uvízl monumentální dětský svět

kapičky podzimu
prosakují kabátem
jako čuránky do plenek
neboj máma tě přebalí
máš milující rodinu
a pro ně jsi safírem,diamantem
uvnitř i navenek


podzime …..........................konečně tě uspaly.