Zvrácené myšlenky

Uštípneme články prstů
Co zakončují ty vnadné údy
Odhodíme do temných lesů
Kde pochutnají si na nich zrůdy

Už lámeme končetiny
S láskou naslouchám, jak kosti chrastí
Krve jak z lůna matčiny
A já přiznám se že pláču slastí

Teď břichem uděláme čistý řez
Porozhlédneme se po jejím nitru
Červená barva již potřísnila blízký keř
Určitě již uniklo několik litrů

Jenom křičím ,,Ještě neumírej
Užij si tu krásu se mnou“
Ale ona neposlouchá
A opouští svou schránku bledou.

Teď to tělo bez dechu
Leží mi v klíně
Už není nic k poslechu
A stává se z něj břímě.