Obloha amforou se klene...
Obloha amforou se klene...
Anotace: Po dlouhém čase romantický úlet, jaro je tady a už je to znát, budou mé verše zase touhou šílet a múza trochu pozdě chodit spát?
Obloha amforou se klene,
v sváteční čerň se odívá,
hvězdičky dávají si bene,
naděje v srdcích ožívá.
Měsíc rozmlouvá s Večernicí,
šeptá jí něžná vyznání,
ve verších, s ustříbřelou lící,
ona se touze nebrání...
A než se nové slunko vzbudí,
povstane z růží svítání,
Jitřenka, s rozechvělou hrudí,
slíbí Lásku do skonání...
Ti dva již věčně budou spolu,
milenců věčných krásný pár,
podléhat budou sladkobolu
i užívat si vášně žár...
*************************
A člověk bláhově se zasní:
"Proč já jsem zde a Ona tam
ukrývám cit jen ve své básni,
ač srdce jen Jí plné mám?
Budeme opět někdy spolu,
druh druhu sobě věrni zas,
shlédnou hvězdičky na nás dolů
s úsměvem, rozkvete náš čas?"
Tak dál mám srdce plné něhy
(na tu já slyším velmi rád!)
opět v něm roztávají sněhy,
bláznivé verše zkouším psát...
Povadlá touha v srdci vzkvétá,
člověk zas na chvilku je mlád,
vzpomíná si na krásná léta,
kdy lásku dával, směl i brát...
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Ooo to je nádhera:-)
19.03.2017 12:33:10 | Tvořilka Lenka
Díky! Ty už jsi zase tady? Minule jsem Tě nemohl najít! Koukal jsem totiž na komentáře, u kterých najednou zmizelo jméno a já je připisoval Tobě, ale v autorech jsi nebyla...:-)
20.03.2017 18:09:05 | Kozoroh 1