Reminiscence v detailu
Reminiscence v detailu
Jako když člověka necháš rozkousnout kávové zrno
otočit se dveřmi zády k životu
a ocitnout se na ulici
za chůze si vyčesávat podzim prsty z vlasů
bylo tenkrát dobře, pamatuješ
muži si zapalují ručně balené archandělské lucerny plné tabáku
každý z nás je rozený filozof
a proto celou noc bloudíš ulicemi tohohle malého města
aby ses věrně vrátila před kavárnu kde to všechno začalo
sedla si na zem před výlohu a pozorovala muže sedícího uvnitř
připomíná mi tebe za padesát let
a Bukowského
když se podíváš pozorněji uvidíš modrého ptáčka v jeho srdci
a nepatrný pohyb čelisti
jako když necháš člověka rozkousnout kávové zrno.
Komentáře (8)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Já ti tenhle typ textu prostě nevěřím. Filozof, chození ulicemi, kavárna, Bukowski - to je podle mě póza, nikoliv autentický projev, protože jsou to atributy, které se v tomhle spojení vyskytují dost často a mám pocit, že vždycky tam, kde je snaha implikovat nějakou rozervanost.
22.03.2017 10:48:02 | tall&curly
Dohadovat se s tebou nebudu.
Kdybych si za tím nestála, nenapsala bych to tak a nevložila bych to sem. Pokud ti na stylu kterým píšu něco vadí, stačí mě jednoduše nečíst :)
Ale i tak děkuju, i tohle je potřeba.
22.03.2017 21:28:24 | Elisa K.
...nekoušu.....ale voní tak krásně, tak je rozdrtím rukou na kousky a voní ještě víc...;-))
21.03.2017 23:55:46 | bogen
kávová zrna koušu ráda, přehluší všechno...
21.03.2017 21:54:52 | Philogyny1
A voní...
Děkuju za odezvu.
21.03.2017 21:55:38 | Elisa K.
miluju vůni kávy, a ta zrna doopravdy koušu, je to má droga a máš pravdu, voní... :)
21.03.2017 22:18:55 | Philogyny1