Všechny stíny jsou stejné

chodívám usínat do své postele
a budím se na podlaze kostela


a tak jsem si řekl
že má utajená nemoc
když se zatím nikoho netýká
vlastně ještě nepropukla
jen dlouho nepršelo a na chodníku
proto nejsou kaluže
které se už mohou přeskakovat

ještě že
jsou všichni tak slepí
a průhlední

a města najednou tak vzdálená od sebe

jistě
najdou se pokaždé lidé
kteří nedohlédnou ani konce svého hambáče
a pak ti kteří se nechají uchlácholit omáčkou


všechny stíny na světě jsou stejné
když je tma

a všechny cedule které předtím ukazovaly směr
visí splihle dolů a odkapává z nich na zem
něco jako pryskyřice