Anotace: Život je jen v otevřených očích. Tak nedýchej, prosím.
dopis
Nechoď ještě spát a piš mi
piš mi napořád
o větru na pastvinách
vůni krav a bílém mléku co teče potrubím
tepe jako naše krev v žilách
tepe jako opravdový život
co prožívám
v lese
Ten věčně živý smutek
schovala za větev do jehličí
a když ji našli
tak už se nešlo přiblížit
čněl jako ráhno šibenice
hájemství stromu
hájemství kvítku na kříži
jarní úklid
Dneska jsme pálili starou trávu
stála jsem v tom ohni po kotníky
hořela a ani stéblem jsi nehnul
a pak jsi chytil taky
z ruky do ruky házíme
horký brambor
(nevíme, co s ním)
nevíme
co najdeme v jizvě pod klíční kostí
nakonec pomalu oloupeme slupku
sníme ho spolu
jaro z druhé strany
Jaro se probudilo
a na prsty kočiček
namotalo kožich zimy
svítí za výstřihy kabátů
a odkládá do skříní sníh
večer si klekneš a upřímně se
pomodlíš
buď Pán Bůh pochválen
za ty Dary
Je to moc krásný pocit, začíst se do tvých řádků.
27.03.2017 06:34:31 | maková dívka
Oduševnělá báseň
25.03.2017 13:30:29 | jitka.svobodova
byly to jen pocity za ten týden, pořád to neumím to napsat tak, jak bych chtěla...
28.03.2017 20:41:53 | Philogyny1
Tvá poetika je spjatá se životem
Působíš na mě, jsi uvěřitelná S.
Chovám Tě v oblibě
bonviván emeritní
25.03.2017 12:43:02 | kudlankaW
Martine, ráda Tě zase vidím, co je místo té cukrárny na Ostrožné? :)
25.03.2017 22:00:31 | Philogyny1