M.T.N. půlstoletí dvanáctiletí

M.T.N. půlstoletí dvanáctiletí


1.

jsem jenom tím kým jsem
a dělám všechno po svém
sázím na špatné koně
nevidím zářivé obzory
neplavu topím se nechodím
stavím si závory
dekameronuju každou jednotlivou stránku
svého post traumatického života
vytvářím z velbloudů komáry
dělám-žiju-žeru-seru-piju-zvracím
to
že se neukážu
neznamená že se ztrácím
já jsem já
dětství na půdě a mládí bramborová pole


já nahoře a ostatní doletí
dělám-že-žiju
žeru
a seru na vás
už staletí




2.

každý přítel je člověk ale ne každý člověk je přítelem
mezi hroby
usíná na zasněženém pruhu světla obrys poutníka "černá čtrnáct"
ten přestal chtít shlížet na svět z velkých výšek
a zkrátka už nejsou ty správné dny
pro lety vysoko nad oblaky
papírové růže vybledly
včely ze staniolu pohltil rozum
pocit že život je živé moře
je dávno mrtvý
umíme se navzájem podpírat
držet si hlavy nad hladinou
ale nemůžeme se schovávat věčně
rozbijou nás vlny
už jsme jen děti svých odvážnějších já
uvěznění ve skořápce

čekám až řekneme ta správná slova
ale vrostli jsem napořád do výmluv

stal jsem se osamělým cílem ostatních lidí
které už moc nevnímám
jsou tam pořád
z rukou jim odkapává krev a přejí mi své štěstí
ale ve mně už z nich nic nezůstalo
stal jsem se jen příběhem
historkou
jejich bajkou o nenasytném modrém slunci
které pohltilo vlastní svět