Upoután

V nitru srdce
touha skrytá
bouří se
a zmítá
v železných poutech
neznámých tezí,
však v čem,
v čem její problém
vlastně vězí?

V nasládlém oparu
hraných slov a gest
tiše přemýšlí,
která z milionu cest
vede ke svobodě,
k nádechu
čistého vzduch.
Jak moc chce pryč
od nepochopitelných vzruchů,
pryč z temné kobky
hnijícího kamene,
snad časem,
snad... zapomene

Už jen sbírá
střípky naděje
a snaží se věřit,
že jednou,
třeb´ za sto let,
bude se i ona
moci
se šťastnými
měřit...