Sarotti

ztratil jsem domov kde jsem byl tak dlouho šťastný
a nechal za sebou spoustu nezodpovězených otázek
a plno myšlenek které už nemůžu dokončit
zůstal jsem tak trochu sám mezi všemi kteří mě neznají
a dovnitř mé hlavy nevidí

naučil jsem se s tím žít
učím se jak se nebát hloubky propasti pod mýma nohama
zatímco balancuji na nataženém laně

mé jediné životní jistotě

pokaždé přijde okamžik
kdy chci přestat
a spadnout




bylo by snadné to udělat
ale těžké to provést

bylo by skvělé kdybychom se všemu co je za námi
od srdce zasmáli
kdyby bylo něco čemu se smát
kdyby zůstalo něco o co se opřít

není zítřků už není dnes
nebudeme se spolu
ztrácet v davu ztracených
nevěřím že věřím
všechno se se mnou točí
jsem pořád jen kolečko
v soukolí bez zubů




čím mám ještě vyplnit zbývající dny
abych si na konci nemusel říkat
že jsem něco vynechal
abych nemusel litovat
všech dnů které jen propluly kolem mého ostrova
štěstí


mám sestřelit ještě víc nepřátelských stíhačů
nebo předstírat že se letím podívat na kamarády do Paříže
mám si vzít kolo a ujet s ním do pouště
létat dál na koních které nás všechny táhnou k nebesům
spadnout
a nikdy nedopadnout

na kole pod křídlem sedí a zase baští tu čokoládu
"jemu už stačí jen turban a mohl by jít dělat reklamu na sarotti mohr"

bezpečné místo je místo uvnitř hlavy

souhlasím s tvým přístupem
odteď už budu šťastný napořád
až budu příště sedět v letadle
kterému kouří motor a míří střemhlav k zemi
budu taky dělat
že se nic neděje