Mým přáním je necítit tak mnoho,
A přitom vůbec nic.
V té prázdnotě, tak naplňující,
Chtít stále víc a víc.
Všechny ty představy a sny,
Prchavé, prchavější než hodiny a dny,
Mizí a zase se vrací.
Ztrácí svou výjimečnost.
A tak zůstávám ve svém strachu,
Ve vězení toho, co má být.
Nechci zemřít, chci žít.
Ty znáš pravdu, příteli,
Svět se točí dál,
I když bychom nechtěli.
Ty víš,
Že ta hvězda co padá, ta neplní přání,
Přináší jen smršť, bouře a hurikány,
Tak ječ, křič, buš,
Člověče, dál si vřešť.
Jednou i to, co zbylo,
Rozfouká vítr...
A smyje déšť.