Tak fakt nevím...

Jsi reálný a surreálný
jak chvíle
před návratem k sobě
jak uprchlík
před svou zodpovědností
Jsi konečný
jak platnost
mé občanky
jak verdikt
vlastního soudu

Jsi neuchopitelný
a žádoucí
bezbranný a jemný
tichý a bouřlivý
němý a pulsující
Artefakt mé každodennosti
Mé každé jedné myšlenky
...

Asi se zblázním
a rozplynu
ve věčné otázce
marnosti svého poblouznění