Golgota 21

Z obou stran trati do Vysočan
cení zuby střepů
okna zchátralých továren
jak tlamy žraloků
na zchátralý svět
železná pata trhu drtí Zem,
až cedí krev
zní velká slova z tribun
a z dáli tanků řev
jen stále vpřed! -
v tavírnách krve
ďábel míchá zlato
žluté, černé i bílé
ve smrtící jed
vyzáblé děti tiše umírají
na dohled vrtných věží,
jež dračí modlu střeží
starci klečí v blátě
s hlavou sraženou
až na dno bytí -
chcípáš tu jako pes,
jejž nikdo nechce
ani na pokusy,
a rudý měsíc svítí
na favely a slumy,
průmyslové zóny,
kde tmavooké ženy
nad šicími stroji
se sklánějí
jak mrtvé květy -
ne Bůh, dnes člověk
je ukřižován