=Byla bosá

~~~~~~~~ 
Múza i když bosá byla
a venku čtyři pod nulou
bílou růži si v šátku hřála
hřála ji něžně na prsou,
teď posadí se na chodníku
kde končí dlouhá ulice
a tam volala…můj básníku
kde tě mám ty umělče?
Básník se z okna vykloní
ve sněhu jen pes si běží
Múzu však básník nevidí
jen venku hustě sněží,
tak zavře okno,je mu zima
do krbu polínko přiložil
začalo se zvolna smrákat
nikdo se tomu nedivil.
...
Múza mrzne na chodníku
už začíná se zimou třást
copak ty nevíš milý básníku
že ti chce verše pošeptat?
Ty víš že i v zimě tě má ráda
jen s tebou chce večer usínat
studený sníh na bosé nožky padá
svým dechem je musíš 
básníku zahřívat. 
Teď se ti rozbřesklo kuku,kuku
a voláš má Múzo milá,kde jsi
a hned nabízíš sladké políbení
a Múza chvíli je a chvíli zase není
je z ní krásná slečna,žena,paní
zítra se básník dá opět do básnění.
A básní o lásce k Múze o růžích
i o těch bílých na oknech
mrazem malovaných.
...
Za bílou růži ti básníku děkuje
ty to víš jak růže miluje.
~~~~~~

**************************************