Bez viny na límci

S hlavou mezi mými stehny možná dobudeš světy
Když duše přesahuje stěny pokoje
I bílé povlaky a na nich připomínky včerejších nocí

Nevyřčená slova zůstala v bránici spolu s touhou
Přetavenou v dotyky

Omlouvám se
Že jsem se zamilovala do chtění
Někoho
A pozvala tě tam
Odkud není úniku

Červená rtěnka se vpila do límečku košile jako víno
Jako vina
Jako dovršení snů které se stávají realitou

Touha pálí jako konce cigaret
Když se setkají s odhalenou kůží
Pálí jako romantická vyznání pod rozkvetlými stromy
Jako klišé na stránkách knih

Můžeme předstírat že se nic z toho nestalo
Že jsi mi na břicho nekreslil obrazy nebe
A nebral do rukou mé vlasy
Které ti zůstaly mezi prsty
Jako důkaz viny