A žili spolu šťastně až do smrti

 

 

 

milujeme se jako oběžná dráha miluje své objetí
jsi jako můj harém ale teď odcházím do války a ty neodcházíš
milujeme se jako pozemští červi
jsi jako talíř plný zeleniny

život podbarvený sidewinderem odpáleným ze supersonického kukuruzniku

 

 

 

 

po smrti je život o něco studenější
ale můžeš toho využít a
pozvolna vychladnout
lépe se potom dívá na svět
když nehoříš a nic tebe ani ty okolo nepálí

 

 

všichni jako by spadli z višně
předali si dary

věci
prostě věci

zanechali všechny zbraně na zelené louce
nebe plné mraků utíká před obrazem v zrcadlech
řeky zase plné raků
ale doma
nezůstalo nic
už raději žádné noci v bunkrech
nikde ani stopa po nadějích
to už prosím kurva ne

už jsme se nebáli jenom jsme stáli na kopci a čekali
kdo první půjde dolů

 

potkal jsem tě tentokrát
jako první
ve tváří máš stále stejné prázdno
a jsi k ničemu
jako já

měli s námi zůstat
ale nepočkal nikdo
pak
nebylo proč spěchat

 

natírají jeho hrob na zeleno
a dívají se mlčky k nebi

někde to tam pořád ještě je