DÍK ZA ZLO
DÍK ZA ZLO
DÍK ZA ZLO
za každou nastavenou nohu
každý ošklivý podraz
za křivdy
lži a ústrky
křivě daná slova
za to vše
vám dnes již bezejmenným
patří můj opožděný dík
byli jste vůbec?
a pokud ano
proč po vás nezbyly mi
žádné modřiny a jizvy
hmatatelné stopy
zůstalo pouze divné tušení
ne zrovna nejlibější pocit
že bez vašich skutků hanebných
(pokud se ovšem někdy staly)
bych nejspíš ani sám sebe
nikdy líp
nepochopil
Praha, 22.4.2017
https://www.youtube.com/watch?v=Ev7SDU6EVlA
Komentáře (33)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
to je ale bezvadný... ono totiž veskrze tobě to dalo, pochopil jsi sebe a ty druzí si ani neuvědomili, že ublížili...
nastavil jsi zrcadlo, přemýšlím, zda jsem někdy byla tím zlounem a asi jo, byla...myslím, že vícekrát nevědomky páč si na sobě nepamatuju pocit ani situaci jako že jsem seděla a nadšeně čekala, až někoho sejmu, ale jisto jistě jsem ublížila... nu pak to zase toho daného někam posunulo a nebo si prostě řekl, jak nejsem děsný člověk...ono je to zvláštní rovina v tom ohledu, já vím co říkám a jak to myslím, ale jak to pochopíš ty, to už neovlivním...:-) - tak možná občas jsme se na nic cítili úplně zbytečně... :)jojo ta komunikace... ale jistě někdo chce vyloženě cíleně udeřit do citlivého místa jedince, třeba jen proto, že mu došli argumenty a nebo chce bodnout - já si to od jisté doby osobně neberu, ale leckdy to je hustý to takhle udělat, pro mě :-)
28.04.2017 13:51:42 | zelená víla
Jj, nikdo z nás asi nemůže být svatý a ani svatí nebyli vždycky svatí... ;-)) Někdy člověk ublíží v afektu, někdy i nechtěně, jindy třeba omylem - Pokud si to pak uvědomím, nejraději bych vrátil čas, což samozřejmě nejde. Pak přichází na řadu stud a je-li to možné, i omluva. I k ní se musí jeden pochlapit a ne každý to vždycky dokáže, jsme "jen" lidé. Poznal jsem ale pár takových, kterým dělá radost druhým ubližovat i bezdůvodně, jen pro vlastní potěšení, to už je pak patologické. Od takových je třeba se důsledně odstřihnout... ;-) Díky za znělé zamyšlení :-)
05.05.2017 19:42:36 | Amonasr
po dlouhé době na návštěvě.. a nelituju.. vnímám to úplně stejně! díky.. :)
23.04.2017 21:34:57 | Amelie M.
jsi moudrý, Ami, a jsem šťastná, že stále stojíš... e... jsi vzpřímený... ST. :-))
23.04.2017 09:49:10 | Iva Husárková
:-)) Po pravdě, Ivo, pokud jde o moudrost, můj přítel by Ti asi vehementně oponoval, a raději sedím než stojím. Ještě horší je pro mě ovšem dřep, například když krmím kocoura, který si mě ochočil tak, že ho musím krmit z prstu a z misky mu sousta podávat na svém ukazováčku, který tím pádem dobře ví, jak se asi cítí takový jehelníček. A kolikrát to vypadá, že už pak ani nevstanu - potřeboval bych nová kolena... Každopádně Ti ale děkuji za důvěru - moc si jí od Tebe vážím a blaží mě nesmírně :-))
23.04.2017 19:12:39 | Amonasr
podle mě jsi moudrý (kdybys byl modrý, byl bys taťka šmoula nebo pokoj Dreamina Prcka, což nejsi ani jedno) Tvůj přítel má bezesporu nárok na svůj názor, ale podle mě Tě škádlí, co se kocourů týče, na základě mých dlouholetých zkušeností dělají ušlechtilá rozhodnutí, která jsou jednoznačně ve prospěch člověka (zocelují ho a umravňují) a tedy i Tvůj kocour (který dle Tvého - promiň, Ami - naprosto zcestného názoru jehelníčkuje Tvůj prst) ve skutečnosti provádí odbornou akupunkturu, která povzbudí krevní oběh a zbystří smysly, je určitě lepší u toho sedět, než abys pobíhal po pokoji a on Tě musel honit, čímž se šetří čas (a kocouří čas je velmi vzácný, víme) pozdrav a poděkování Tvému kocourovi, že se o Tebe tak krásně stará... MŇAU!!! P.S. Je mi líto, že máš problém s koleny, ale kdybys slyšel jak každé ráno hekám při ohýbání hřbetu, abych dosáhla na kočičí misky na zemi, když kocouři pěkně rozmístěni trpělivě čekají, až se k nim prozohýbám, hned by ses určitě cítil líp... :-))
24.04.2017 11:19:58 | Iva Husárková
:-))) Kocour Tě taky pozdravuje a vrní blahem, jak umíš proniknout až do jeho kocouří duše... A nejen do jeho... :-)))
24.04.2017 11:41:47 | Amonasr
ooo, Ami, pozdrav mě moc potěšil a taky vrním, to chce léta cviku, když se naučíš ovládat a ubránit nutkání vzít tu rozvernou vyčůranou kožešinovou bytůstku kolem krku a trochu přiškrtit... (to si, prosím, nech pro sebe)... :-))
24.04.2017 11:49:03 | Iva Husárková
Neboj Ivo, tohle nutkání už mám dávno za sebou - poté, co jsem kdysi po pár měsících marných pokusů pochopil, že kočku si člověk neochočí, ale naopak se musí nechat ochočit on sám, aby měl klid, mi kocourova zábavná vyčůranost přináší spíš smích a úlevu. Je neuvěřitelné, jak v tomto směru typicky lidskými vlastnostmi jsou kočky vybaveny (nebo my naopak kočičími?) :-))
24.04.2017 22:05:31 | Amonasr
ooo... vždyť říkám: jsi moudrý, kočky jsou nadřazené bytosti, hrdé, nezávislé... nikdy jsem nechtěla zvíře v bytě... no dobře, ale jen v kuchyni... no dobře, ale nikdy do postele... do konce života nezapomenu, jak náš malinkatý Matýsek - dnes už je v kočičím nebi - přečůral kdejakou překážku a zarážku, po napínavých chvílích zuřivého škrabání, vrčení a syčení nastalo absolutní ticho, rozsvítili jsme a vyskočili... a tam po koberci si to slavnostně metelil - ocásek jako anténku vysoko zdvižený a blaženě se třepající - maličkatý a k nakousnutí sladký drobeček a přímo do postele... opakovalo se to mnohokrát... teprve až člověk konečně pochopí, co je pro jeho dobro a kdo je tady pánem, zavládne mír a harmonie... MŇAU. :-))
25.04.2017 07:08:52 | Iva Husárková
:-DD Vidím to úplně v živých barvách :-))) Vlastně jsem ke kocourovi přišel taky jako slepý k houslím, když na mě kdysi vyskočil z narychlo přinesené krabice pod vánočním stromkem, a to i přes můj kategorický zákaz pořizování jakýchkoliv zvířat do bytu. Dnes už si to tu ale bez něj ani nemumím představit :-))
25.04.2017 10:38:25 | Amonasr
he hahááá... Ami, děkuji za bezvadné chvilky strávené představami vyskakující zježené kouličky z vánoční krabice naproti vylekanému a možná taky zježenému Amimu... zcela a bez výhrad souhlasím... jak si Tě chytnou drápkem, je to láska na celý život... :-))
25.04.2017 12:11:25 | Iva Husárková
:-DD Máš dobrou představivost, Ivo - skutečně jsem zježený byl (poté co jsem nevěřícně zalapal po dechu) a také jsem patřičně prskal ;-)) Ovšem ne moc dlouho, byly přece Vánoce a toho drobečka mi bylo líto, abych se snad k němu choval macešsky... Holt se opět tenkrát ukázalo, že nemám žádnou autoritu nejen u koček - prostě na mně každý časem pozná, že mám až příliš měkké srdce... :-))
25.04.2017 15:52:32 | Amonasr
Ami, jsi to nejčistší Příliš Měkké Srdce - prosím nezaměňovat s: Fany Hořící Srdce - jaké znám!!! A u mě teda máš autoritu jako řemen!!! OOO***))) :-))
26.04.2017 10:38:56 | Iva Husárková
Je fajn, že si to myslíš... ;-)))
26.04.2017 23:05:31 | Amonasr
...připomněl jsi mi mého oblíbeného Lermontova a jeho báseň Díky:
"...za všechno díky...
za hořkost slz, útěchu polibku,
za ukrývané mučednictví vášně,
za podlost přátel,nepřátelskou mstu,
..za všechno čím mě život oklamal..."
22.04.2017 22:06:30 | bogen
Většinou je vše zlé pro něco dobré
22.04.2017 14:15:31 | Kapka
Ano, i když to zní jako klišé. Myslím, že dokonce vždycky je pro něco i dobré, i když to někdy může znít hodně krutě... Což samozřejmě žádné zlo nijak neospravedlňuje ani nevyviňuje... :-)
22.04.2017 14:53:07 | Amonasr
...člověka to posune dál, někdy...
22.04.2017 13:56:40 | Philogyny1
Záleží na každém, na síle jeho osobnosti - a taky na síle zla... Zlo je zpravidla nejzákeřnější, když přijde z nečekané strany, od někoho blízkého, komu důvěřujeme... :-)
22.04.2017 14:49:37 | Amonasr
zlo někdy zlomí, ale pak stejně posune, pokud jsme dost silní...
22.04.2017 15:01:52 | Philogyny1
Ano. Pak vlastně ale nezlomilo definitivně (každý jsme asi byli někdy aspoň chvíli zlomení), a to je důležité - dokázat se znovu vzpřímit, zůstat trvale nezlomeni, možná v tom zlomu i napříště pevnější, odolnější... :-)
22.04.2017 15:08:20 | Amonasr