Světlo v závoji
Světlo v závoji
Jak při plavbě po moři,
když tělo se mi chvěje,
tak propadám den co den,
zas do beznaděje.
Vím,že stačí zvednout hlavu
a jít zas o krok dál-
za někým,
kdo by o můj zájem
doopravdy stál...
Přesto stojím na místě
a nemůžu se hnout,
možná jen z tý bolesti,
vždy´t chci se tě jen dotknout...
A tak dál hledam naději,
světlo,co svítí v závoji,
těch nových,lepších dnů...
když tělo se mi chvěje,
tak propadám den co den,
zas do beznaděje.
Vím,že stačí zvednout hlavu
a jít zas o krok dál-
za někým,
kdo by o můj zájem
doopravdy stál...
Přesto stojím na místě
a nemůžu se hnout,
možná jen z tý bolesti,
vždy´t chci se tě jen dotknout...
A tak dál hledam naději,
světlo,co svítí v závoji,
těch nových,lepších dnů...
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Hlavu vzhůru, kaše se nikdy nejí tak horká jak se uvaří a všechno vždycky nemusí dopadnout špatně. A hlavně zlato, přestaň řešit budoucnost a ponoř se do přítomnosti a vytáhni z toho maximum - ty ještě nejsi tak stará (jako já)a máš čas na to si jen užívat.....taj hurá do toho. A přestaň se konečně bát cizích lidí....jo a pojeď se mnou na dovolenou!!!
21.02.2007 20:10:00 | Květa
Není to špatné, vyniká krásně plynulým rýmem (až u toho "dotknout"), bohužel to není to nejhlavnější. Chtělo by to víc vykřičet Tvé emoce a kontrastovat schovanými metaforami. Každopádně myslím, že to vytáhneš.
16.02.2007 10:06:00 | Miskitka