Podpírání o spletené prsty

Občas to ve mně zaškube

křídově nakreslená alej jako ztělesněný proces hojení

vždycky křehla na povel v závislosti na intenzitě

ročního období

zavírání dveří srdečních komor

vržou v pantech

a někdy zpoza nich táhne

vzduch desublimovaný do tvaru tvých rukou

a když už se to celé týká tebe...

je to osobní

jako slova pořád mi přiznaně chybíš

jako právo nenávidět

a zamilovávat se do lidí zevnitř

občas přemýšlím

kam to člověka pootočí

když se ho zeptáš:

věříš v důvěru a zatoulané Amory?