Musím znovu poznat člověka který se na mě dívá když se nedívám

každou blbou noc
usínám s tím
že jsi super
vážně
fakt a moc
ale nevím proč si to myslím


piješ mi krev
nesnáším tě protože tě nedokážu nenávidět
a nepotřebuju tě nenávidět
jenom po tom někdy toužím
když jsem zrovna hodně sám
a vím
že je těžké
odolávat

a nejsi nevíš nikdy nikdo něco nic

hlavně že to přešlo

věci noci do rána vyblednou




ty moc dobře víš že se odsud nikdy nedostanu
že je tvůj vesmír mnohem dál
než moje ruce dosáhnou
a že mám v hlavě prázdná místa
která už nikdo nezaplní


nikdy se k sobě nedostaneme
budeme jen plavat každý ve svém akváriu
budeme se vzdalovat a přibližovat
ale nikdy se jeden druhého skutečně nedotkneme

už umírám
někde v sobě celý život umírám tobě je to jedno
já si myslím že je ti to jedno
má ti to být jedno


nechci se odsud nikdy dostat
nikdy se nechci vydat za tebou
chci zůstat starý a nemocný
umírající po vlastním krachu někde uvnitř své prázdné hlavy
obklopený bílým tichem
to opravdu chci






vítr vhání písek do mých očí
ležím svisle proti vlnám a nemůžu se pohnout
nedokážu se od toho otrhnout





život mě baví
vím
co chci
už neotvírám dveře cizím lidem nedívám se z okna protože
tady okna míří do nebe
v noci mě svými nadějemi a klidem dráždí nedostupná souhvězdí
všechno na zemi je stejné jako tam nahoře
všechny hvězdy jsou ve skutečnosti
tak daleko od sebe

hnis mi odkapává z prstů na zem
a je to to poslední
co můžu svému okolí nabídnout

lustr jsem vyhodil

ve tmě se dobře soustředí na
to nitro



protože

jsme oddělení od sebe a už se to nikdy nespraví


hledám v sobě zbytky různých okamžiků
které kdysi znamenaly celý obzor
všechno se stalo jen vzpomínkou

viděl jsem
se tehdy
tady
takový jaký mám být
protože to tak napsali za mně
když jsem chyběl a už jsem nestihl dohnat učivo

andělé a archandělé nade mnou nedrží ruce

v rukávech žádná esa

žádné sestry

následuj sebe do tmavé místnosti
nezavírej oči
pokud jsou tvoje

už je pozdě

každou blbou noc usínám
dokud se neprobudím