Strašák v kukuřici

Šel jsem světem,
šel jsem rád,
byl jsem přitom sám,
jediný a kdekoho jsem zmát.

Tuhle jednou,
někde v poli,
potkal jsem malou
zpraženou kukuřici.

V té kukuřici strašák vězel,
byl tam sám,
jen tak na špagátku visel,
se smutnýma očima a velkým nosem.

Šel jsem k němu blíže,
pohladit jej,
aby nezaklaply mříže,
dřív než traktor přejede jej.

Mluvil jsem s ním dlouhou dobu,
o Vánocích, o rodičích,
o jeho krásném snu,
mluvil jsem s ním dlouhou dobu.

Po chvilce však musel jsem jíti,
pokračovat v dlouhé cestě,
a nechat si o strašákovy sníti,
někde v dáli, v té dlouhé cestě.

Ještě dnes na něj myslím,
ještě dnes my chybí,
zda neměl bych jíti za ním, přemýšlím,
vždyť je tam sám a hrozně se bojí.