Bol duše

Bol duše

Jako nevěrník přemílající svou chybu,
jako zkroušený muž holdující alkoholu,
jako nevyslovené útrapy těla i duše,
tak bolí mne dívati se na svět tak příkře…

Zlomky chvil, které už nejsou,
pocity, které nás hnaly, teď tonou…
chvíle štěstí, lásky, radosti a smíchu,
vystřídaly dny plné smutku, slz a děsu…

Člověk plný jizev, zevnitř i zvnějšku,
usmívá se na svět, skrývá přetvářku,
bol jeho duše ho však utápí…
snaž se víc! Směj se! Řekli by ostatní..

Však jak se smát a vidět svět jen dobrý,
když na každém kroku zakopávám jen o ztracené sny a boly…
Věřit lidem chceš, avšak je to tak těžké…
a když to uděláš? Tvé srdce po každé zradě tak těžkne…

Bol duše… každý ho má…
otázka zní, co s ním kdo udělá?
Ďábel mi nabízí láhev vína…
byla jsem zde už tolikrát. Ale co to se mnou udělá?

Přízraky minulých dní jsou tu stále se mnou…
s každou další sklenicí vína víc a víc blednou…
ale čím víc zblednou, tím více se zarývají do hloubi mého srdce.
Nevyslovená bolest, zabitá alkoholem, bolí nejvíce…

Slzy jsou občas těžké jako cement…
Proto je držíme uvnitř, aby je žádný jiný člověk nespatřil a my si nepřipadali jako dement…
Ta slza teď stéká...pálí...žhne…
předzvěst Pekla, jež čeká tu na mne…

Je jednoduché věřit v Karmu a doufat, že vše mohu napravit.
Je jednoduché vidět lidi, kteří vůbec neví, jak své životy žít.
Ale já nejsem jednoduchá. Ty jizvy, ty slzy, ten smutek, ten pramení z hloubi duše…
Jen Bůh jediným dotekem mě na začátek vrátit může…

Spousta lží, nevěr, mužů a alkoholu provází mne životem…
Bol duše stupňuje se s každým dalším promarněným dnem…
Stojím tu na prahu své vlastní existence, svého vlastního já,
tápu, kudy dál, kudy se vydat, kde štěstí mne čeká…

Podívat se do zrcadla, vidět sebe, ale zároveň vidět tmu…
V těch zelených očích, hlubokých jak nejhlubší spánek,
vidím jen výčitky, smutky, vzpomínky… dávno tomu…
chci najít sama sebe, celé své já, ale je ze mne jen plátek…

Na světě se dějí tak strašné věci…
A já zde sedím a popíjím svou šestou deci…
Mám svůj malý universe, vlastní planety a měsíce,
ty kolem sebe obíhají, určují můj život a neptají se…

Já a mé sny a hříchy, hluboko v mých očích,
jak myš, doufajíc v kus sýra na všech těch pastích...
pokud je dokážeš vidět, osud mi Tě poslal.
Věříš v Osud? Na to se mě nedávno někdo zeptal…

Osud… Pokud by byl, je jedno, jak se cítím nebo jak se zachovám,
věřím v souhru náhod, která mě má něco naučit a tím svůj život posouvám…
Duše bolí… Bolí duše…
Kus života za námi, zbytek za námi kluše…

Život je plný zkoušek, připadám si jako bájný hrdina zabíjející draky.
Moji draci, tyto boly duše, však nejsou bájní, jsou tady…
Můj život je tedy asi o tom, abych našla zbraň k tomu,
zabít všechny ty draky a boly mé duše k tomu...