Stařec

Ráno se v lese probouzíš.
Mlha se v údolí valí.
Už si ani nepamatuješ, proč se lidí straníš.
Další osamělá noc končí.

Zůstal jsi sám.
Víš, že je to tak lepší.
Touhou po přežití jsi hnán.
Slunce​ do tvého srubu svítí.

Opustil jsi starý život.
Měl jsi na rukou krev.
Ztratil jsi hrdost.
Teď zbyl jen hněv.

Vzpomínáš na dny válečné,
jak jsi naivně pro lepší svět bojoval.
Vzpomínáš na kamarády statečné,
jak jsi je do země pohřbíval.

Teď jsi stařec a čekáš až odejdeš.
Nevíš, kolik dní ti zbývá.
V lese v ústraní žiješ.
Každým dnem v tobě něco umírá.