XXX

Neustále se odhodlávám
k výkřiku
ke vzpouře
jíž se znovu sám sebou stávám …

Bez oprátky,když v duchu kreslím slůvka
která ve větrech
pohoupávají mým životem.

Kdybych tak uměl
zopakovat ten prvý výkřik,
kterým jsem se bránil světu
jako krvavé oči novorozence
prvotnímu světlu.

Neustále se odhodlávám
k lásce
opakovat její slova
jako slunce pálící shůry,
když kreslí mezi listy slůvka,
které noci našeptává sova.

A strom se tomu usmívá
netušíc ještě čas bolestí
v němž milenci počnou nožem
kreslit do kůry ….