te amo, mi amor

Nádherné... a pro tahle slova si Tvou báseň, prosím, uschovám :

"ten kdo zemře jako poslední
toho druhého určitě vyhledá..."

Děkuji :-)

22.05.2017 19:50:51 | Helen Zaurak

To mám radost a já děkuji Tobě... :-)

23.05.2017 07:28:51 | piťura

Také jsem býval živá mrtvola
Dokonce se mi to prokletí moc líbilo
Bacha. Je to návykové

21.05.2017 07:04:14 | VEDz RVAHEs

:-))

21.05.2017 07:16:23 | piťura

tak to opravdu bude :-)? Pěkná naděje, té se chytím :-)!

20.05.2017 06:50:57 | Fany

:-))

20.05.2017 08:03:16 | piťura

:-)

20.05.2017 10:35:35 | Fany

Jseš básníkem nejhlubšího nitra..

19.05.2017 09:53:18 | SVĚTLO INSPIRACE

To mám radost, děkuju... :-)

19.05.2017 10:55:03 | piťura

Velmi zaujímavé...

19.05.2017 08:50:40 | Kapka

Díky za milý komentář. :-)

19.05.2017 10:53:54 | piťura

taky se mi párkrát stalo něco podobného, je to jako blesk z čistého nebe...

19.05.2017 07:09:39 | Philogyny1

A člověk na to není vůbec připraven... :-)

19.05.2017 10:53:09 | piťura

něco podobného jsem zažila
při prvním setkání - a bylo to ve Španělsku - jsme se k sobě chovali, jako bychom se znali odjakživa, věděli jsme všechno, dokonce jsme v řeči používali obraty jako: však víš.. nebo vím, že ty.. jeho kamarádi, včetně mé kolegyně z práce, všichni Španělé - hleděli jak blázni: odkud se znáte?! neznali a nemohli - on tam byl poprvé na návštěvě, já Češka.. ale na žádný slib jsme si nevzpomněli :o)

19.05.2017 06:40:01 | hanele m.

To je milé, že ti to něco připomnělo... :-)

19.05.2017 10:52:22 | piťura