Hrdina na útěku

Hned jak vešel do dveří
a já uviděl ten jeho rudej ksicht.
Červenej a zpocenej,
takovej pocit divnej,
že bude problém.


Dal si židli k jukeboxu
a přebil všechny písničky nějakým country,
vodrhovačky strašný.
Nemohl jsem utrhnout oči z tý jeho velký zadnice.
Míša Tučný.

Vstal a hnedka vedle mě,
vrazil si židli do zadku.
Vzal ji kolem ramen,
že prej snažim se mu přebrat buchtu.


Holka vstala, stoupla si za mě.
Problém se vzednul taky
a blbě na mě čuměl.
Jak měl pořád ještě
židle plnou prdel.


Všechno okolo ztichlo,
jenom jukebox hrál.
Otočil jsem se a dal ji pusu,
v otočce zpátky popad židli
a flák mu ji o hlavu.
Ty vole a on nic. Pořád tam stál.
A já věděl, že teď teprve bude problém.


Popadnul mě za límec
a zahodil do kouta.
Koukal jsem se ze vyjukaně před sebe.
Poprvý vidim běžet hrocha.
Zvednul jsem se a po stolech
proskákal ke dveřím.
Sorry holka,
ale už musím jít.
Není to nic osobního,
jenom jsem ještě mladej, na to zemřít.