PRASKLINY A SKVRNY
PRASKLINY A SKVRNY
PRASKLINY A SKVRNY
praskliny v omítce
skvrny v duši
rýhy a výmoly
čas bere si svou daň
recykluje a vrší
radosti i křivdy zakopává
někdy je exhumuje
vrtá se v ranách
jiné zacelí
po každé neděli
přichází další pondělí
i to je však někdy svátkem
každému rytmu přece sluší
občasné vybočení
spolu se plavíme
na plošině vratké
co směřuje bůhví kam
než nás ze sebe shodí
jsme rovněž kapitány
i posádkou vlastních lodí
s nimi objevujem světy
s nimi se také potápíme
spojnicí našich azimutů
zdá se být nedozírný čas
jenž těká okolo i v nás
přesto jen jedním směrem plyne
kamsi za obzor
za nadějí
za přísliby
že tam to bude jiné
co když je ale čas jen klam
a na skutečný obzor sáhneme si
teprve až se z něj probudíme
a promneme si udiveně oči
tady to přece znám
Praha, 24.5.2017
https://www.youtube.com/watch?v=ikuo3weV3f8
Komentáře (11)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
...taky se může stát, že se probudím a řeknu si Tady to neznám...:)
25.05.2017 14:08:13 | Jort
:-D Nic není předem vyloučené. Líbí se mi však představa návratu „domů“, proto preferuji variantu probuzení do známého prostředí v souladu se rčením „Všude dobře, doma nejlépe“ :-D Ovšem jak tak nad tím přemýšlím, je také možné, že „doma“ je tady i tam, čemuž by odpovídala i různá déjà vu, která občas všichni zažíváme, tedy taková malá „Tady to odněkud znám“. A nedá se možná ani vyloučit, že takových „tady i tam“ je víc než jenom dvě a že se stále dokola jen z něčeho a někam probouzíme ovšem s příslušnou ztrátou paměti, takže v tom staronovém „tady“ už nic vlastně opět neznáme, jen nám občas problesknou nějaké vzpomínky – všelijaká záhadná tušení, déjà vu, nevysvětlitelné instinkty atp. Už jen představa, že vesmír vznikl téměř před 14 miliardami let z ničeho, dává tušit, že možné je úplně všechno, i to, co se zdá zcela nemožné ;-)) Promiň, že se mi díky Tvé poznámce tak utrhla ze řetězu fantazie ... :-))
25.05.2017 16:33:13 | Amonasr
čas ale je klam... nic nebude krom dneška...
nedávno jsem seděla s kamarádem na kávě a klábosili jsme... po x hodinách se mi zeptal, jak dlouho to lze udržet? do zítřka, odvětila jsem...jsi ty ale pitomeček pitomej, ale je to tak... kdo ví, jak to bude zítra, ale kdo ví, co vůbec bude zítra... nemáme nic víc, než teď a tak jestli něco máme umět, tak si ji užít... jakkoli...
25.05.2017 00:59:24 | zelená víla
Díky za pěknou reflexi :-) Jj, někdy pro samé zítřky promarňujeme své dnešky - jako bych se zahlédl v zrcadle... ;-)
25.05.2017 11:32:25 | Amonasr