Němé ozvěny

Tolik němých slov a tolik suchých slz se dotklo mého středu vesmíru
a já konečně pochopila, že nedopluji do svého přístavu.
Jsem s tím smířena.
Být pouhou ozvěnou divokého větru u oceánu a zrnem na dně…
Vyčkávat na tu chvíli, kdy sem přijde stín
ve tvaru srdce tvořeného kamením
asi spím? A sním?
O dnu, kdy bude vše splněno a zároveň odpuštěno…
Bohužel, ani jedno…
A stále jsem naživu a dýchám
Snad jen díky tomu, že…
stále slýchám, ozvěny, ty němé ozvěny…
Jsem smířena, ale stále doufám…... a omlouvám se…