připomněl jsi mi jedno místo v jednom zálivu... když odejdeš od domu je tolik hvězd, ticha, tmy... a vůbec...vede tam jen jedna silnička, sedávala jsem na ní, lehla si občas a dívala se vzhůru ke hvězdám... jednou jsem tam venčila psiska s kamarádem, jen tak jsme šli, jen tak povídali... stoupla jsem si na skálu, přiblížil se .. jdeš mi hodit dolů? smála jsem se v té kráse odlesků... ne nejdu, mám tě přeci rád... usmála jsem se ... a šla dál... nepočkáš? zeptal se mě... a já vlastně neměla na co... :-)
04.06.2017 01:08:47 | zelená víla
Hele tenhle tvůj styl psaní, kdy si tak jdeš volným krokem s rukama v kapsách a jakoby mimochodem odkopneš kamínek - a zatřese se kus země, musí některé úporné hledače úporných metafor přivádět k nepříčetnosti. V té lehkosti, která nikdy není samoúčelná, je často i pokora a stud. To je víc než hora metafor. Což ty ale dobře víš. Neznám tě, neznám ani tvý ambice, ale čtyřicet podobných procházek = sbírka jak vyšitá (jestli už nevydáváš). Nějak se mi nechce věřit, že si to syslíš do šuplíku. Vypsanej jsi slušně, ale tím kořením je, jak se ti točej závity v palici. Jestli je to póza nebo existenciální fakt, neřeším. Funguje to.
30.05.2017 15:59:22 | Kvasnice
Je jich spousta...hvězd. Třeba takové souhvězdí motyky...o něm se vypráví od nepaměti... :-)A pozor,nejen,že je kulatá,ona se i točí... :-)
29.05.2017 12:06:31 | Dreamy
Děkuji
a do souhvězdí motyky
roztřeseně zdravím
z drncajícího malotraktoru
v tomhle horku ulepený
od borůvkové zmrzliny...
29.05.2017 12:16:56 | piťura
Tahle mne dojala k slzám..
29.05.2017 10:10:46 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA
děkuju Ti... :-)
29.05.2017 10:27:27 | piťura
:-)
29.05.2017 10:29:24 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA