Ptáček

Hrátky

Král si ze svým ptáčkem hrál,
celé hodiny si s ním povídal.
Hladil ho a pouštěl ven,
prý aby se proletěl.

Měl ptáčka strašně rád,
to nejlepší mu dával zobávat.
Ptáčkovi se však zachtělo poznat svět
a rozhodl se odletět.

Král zůstal sám, s prázdnou klecí,
volal: Ptáčku, ptáčku kde jsi?
Ptáček si však lítal bůhví kde
a nechtělo se mu zpět do klece.

Jednoho dne však ptáček milý,
zjistil že svět není vlídný.
Zjistil, že svět je zlý,
tajemný a nebezpečný.

Dostal hlad a chtělo se mu pít.
Kdo má ho tu však nakrmit?
Naříkal: Král tu není, jsem tu sám,
jak si jídlo obstarám?

Uslyšel ho jiný pták
a začal se mu posmívat:
Kyš, kyš, ty královský ptáku,
kyš, kyš, nic nemáš do zobáku.
Jsi rozmazlený a myslíš si že ti patří svět,
svět však není žádný med!
Svět je plný nebezpečí,
přežiješ tu jen stěží.

Ptáček uznal že má pravdu,
chtěl vrátit se zpět do hradu.
Jak však najít cestu zpět?
Jak má domů doletět?

A tak ptáček boj o život vzdal,
slétl k zemi a tam se rozplakal.
V bříšku mu kručelo,
jeho tělo křičelo:

Ptáčku, ptáčku, dej mi pít!
Copak nás chceš zavraždit?
Nemusíš z královské ruky pít,
abys mohl živý být.