Katastrofa

Katastrofa

Nebe od včerejška už modré není.
Rozlila se po něm krev.
I mořská voda hněvem pění
a nemilosrdně drásá země břeh.

Cosi se v noci na svět dere.
Je to něco živého.
Veškerou naději kolem bere,
živého promění v mrtvého.

Čeho dotkne se mohutný úd,
mění se v hlubokou pustinu.
Nepomůžou zbraně, nepomůže bůh.
Nic nevykouzlí únikovou pěšinu.

Kdes od západu se nebem valí,
zuřivá hejna černých vran.
Jen jejich očka svítí v širém kraji,
každý bude potrestán.

Od východu zas k nám doléhá
tajemná píseň mrtvých.
Celá zem se do černých kalhot obléká,
na košili dosud bílé se objevují rudé skvrny.

Od jihu se přibližuje spalující oheň
a pohlcuje všechno živé kolem.
Nespěchá, jde téměř krokem,
razí si cestu lesy, řekami, dokonce i mořem.

Na severu se země chvěje
a hluboké zlomy půdu brázdí.
Nikdo neví co se děje,
hlupák ten, jež se schovává za zdí.

Noc trvá, i když měl dávno přijít den.
Obloha tmavá nevěstí nic dobrého.
Všichni čekali, že skončí ten zlý sen,
ale ten skončí, až tu nezbude nic živého.